Tato hudební skupina, která stylově sama sebe řadí do alternativního metalu (ale není to tak hrozné), byla založena v roce 1995 Lužickými Srby Andrém Koberem a Pětrem Cyžem. V roce 1997 nahráli v Lužickosrbském rozhlase první skladbu Lipa a dub. V roce 2000 vydali první demo CD Mojahara EP s pěti anglicky zpívanými skladbami (Medusa, Sweet, Princess, Stop a Pour Your Love) v roce 2003 následovalo druhé demo CD Reincarnation s dalšími pěti skladbami, z nichž jsou tři anglicky (Plateau, Undo The Undone a vlastní předělávka Sweet), jedna lužickosrbsky a anglicky (Serbskatolska – Moral Suicide), a jedna lužickosrbsky Zrudna kěrmuša. Další lužickosrbská skladba Serbski dilema vyšla v roce 2001 na kompilaci Serbski spirit. V roce 2002 natočili první lužickosrbský videoklip podle hitu Sweet. Skupina má na kontě mnoho recenzí a koncertů po celé Evropě, letos v lednu se umístila mezi třemi nejlepšími skupinami svého žánru v Sasku.

V současné době skupinu tvoří bubeník Ronald Reisener, basista André Kober, kytarista Tino Dernehl, další kytaru a housle obhospodařuje vůdce skupiny a autor většiny textů Pětr Cyž. V dnešním obsazení hraje kapela od roku 2001. Nové slože ní jí dává novou dynamiku a skupina hraje rozvláčněji, nebo chcete-li, umělečtěji. Zůstává však věrna tvrdé hudbě a textové temnotě.

 

www.awfulnoise.de

 

 

 

Recenze časopisu Spark 6/2004 - Awful Noise

     Dovolte mi nejprve malou odbočku. AWFUL NOISE nejsou kapelou domácí provenience a nemají (aspoň o tom nevím) cokoli společného s českou či slovenskou scénou. Přesto si myslím, že mají plné právo objevit se coby bonus na čestném místě naší rubriky věnované tuzemskému podhoubí. Nechci tím nějak zdůrazňovat fakt, že tuzemským podhoubím můžeme po prvním květnu rozumět kteroukoli kapelu pocházející ze země Evropské unie – tak daleko zacházet určitě nehodlám. Ne, tento náhled jsem na mysli určitě neměl. AWFUL NOISE jsou kapelou lužickosrbskou, tedy kapelou reprezentující národ, který na tom ve věci vzájemné příbuznosti není o mnoho hůře než Slováci, jež se občas nestydíme nazývat svými bratry. Národ, jemuž jsme dnes možná trochu dlužní – už jenom tím, že o něm dnes prakticky nevíme, natož abychom se o něj i nějak zajímali. Kdysi dávno mohli ještě Lužičtí Srbové u nás studovat (odtud máme Lužický seminář), vycházely zde jejich knihy, vyučoval se jejich jazyk – kde je tomu ale konec? Vím, že je tento článek jenom směšnou kapkou v poušti, ale pokud přinutí aspoň jediného člověka, který tyto řádky čte, aby se trochu začal o své vzdálené příbuzné zajímat, pak jsem udělal zase po letech i něco záslužného…

 

Moja hara

     Debutová nahrávka nese trochu stopy začátečnické nejistoty, zároveň ale naznačuje přednosti, jimiž spolek disponuje. Těmi jsou především výrazný smysl pro melodičnost, schopnost vytvořit zajímavý a nosný motiv a ten poté proplétat dalšími pozoruhodnými a nápaditými pasážemi. Právě svérázná melodika plná neotřelých nápadů a nečekaných zvratů je dominantním rysem celé tvorby AWFUL NOISE a pomáhá jim vyčlenit se ze zástupu jim podobných. AWFUL NOISE nejsou pak zajímaví pouze tím, že jsou Lužičtí Srbové, ale hudbou samotnou a to je to nejdůležitější. Člověk tak na ně nemusí nahlížet jako na nějaké exoty, jejichž zajímavost spočívá právě a jenom v jejich původu…

 

Reincarnation

     Co debut naznačil, druhá deska úspěšně rozvíjí. AWFUL NOISE jsou na „Reincarnation“ především jistější a pevnější v kramflecích. Oproti debutu i maličko přitvrdili – dominující ovšem zůstává výrazný smysl pro melodičnost – inu, Slované… Neočekávejte ovšem nějaké tuctové melodie – vesměs je budete odkrývat až s dalšími poslechy, natolik jsou neprvoplánové, zvláštní, a řekl bych až podprahové. Osobně mi novinka připomíná trochu polské SIRRAH s jejich poslední (a trochu nedoceněnou) deskou. A slyšet vedle angličtiny i jazyk, o kterém už Martin Luther svého času prohlásil, že je do padesáti let odsouzen k zániku – to už může brát člověk jenom jako takovou malou třešničku na dortu.

David Nedoma

 

 

 

Ukázková skladba Sweet (Sladká):

 

> SWEET

Sweet baby sweet I need your body.

Sweet baby sweet I like your tongue.

Lonely hearted people they turn their head and look at you and they wish they would have found someone like you.

Sometimes I tease you, sorry but I love you though.

Unspoken words are rare, never mind I don't care!

You are my beauty of the year. You are my girl!

 

 

 

Ukázka ze skladby Zrudna kermuša (Smutné posvícení):

 

> ZRUDNA KERMUŠA

Ha cyła wjes so schadźuje, dźe rej'wać na kermušu.

Haj dźens' so wšitko zraduje, ja želu lubu dušu.

Hdźež wšitke dźensa holcy su, njej' pódla moja Hanka.

Ach jeje swěrnu wutrobu row ćěmny hižo zamka.

Ha njedawno so hišće ja z njej wjerćach wokoł' meje.

Ze spěwom, žortom, hač bu ćma naj' wozbožachu reje.

Ha ze wšěm spěchom kłobučk mi wza jejna ručka běła,

bant zeleny mi na njón zwi, so lubje na mnje směwa.

Nět njesměš wjace banćiko mi za pychu wostać.

Ně, tebje, čorny šlewjero, mój kłobuk dyrbi dóstać.

Wěnc wulki drohi powěsnu do cyrkwje k dopomnjeću.

Bant zeleny jom wobwiju, wšo k jeje wopomnjeću.

Hdy Bóh tón knjez mje wotwoła, štó móže mi to powěsć.

Ach hdy by wón chcył do njebja, mje k mojej Hance dowjesć!

 

   SMUTNÉ POSVÍCENÍ

K tanci se schází celá ves, jdou všichni na zábavu,

je posvícení u nás dnes, jen já mám těžkou hlavu.

Tam, kde jsou všechna děvčata, dnes moje Hanka schází,

na jejím věrném srdci už zelená tráva vzchází. •

Nedávno ještě tančil jsem s ní pod zelenou májí,

až do tmy, s žerty, se zpěvem, nám bylo jako v ráji.

A bílou ručkou najednou mi klobouk s hlavy vzala,

zelenou stužku s úsměvem mi na něj uvázala.

Už nesmí stužka zelená mě zdobit, dolů musí,

ne, tebe, černá pásko, teď na klobouk uvážu si.

A věnec drahý, veliký pověsím do kostela,

na památku ho ovinu tou stužkou, co mi dala.

Kdy pak mne Pán Bůh odvolá, kdo ví, kdy se to stane.

Ach, kéž by mě vzal do nebe, k mé Hance milované!

 

lužickosrbská lidová, přeložila Zuzana Sklenářová