Beno Budar

 

Naš kusk zemje

 

My njejsmy ćělnje tak krući

kaž Eskimowčenjo.

My njejsmy rjenje tak bruni

kaž Afričenjo.

My nimamy tajku swětowu rěč

kaž Jendźelčenjo.

My njejsmy tak bohaći na woliju

kaž Kuwajćenjo.

My nimamy wulke hory

kaž Awstričenjo ...

 

A tola mamy rjany kusk zemje

a w njej swoje korjenje.

Tu naš dom je,

škit a naš schow,

tu rosće nam chlěb,

tu je dźědowy row.

 

Tu mamy našu prastaru rěč

a w njej naše spěwy,

kěrluše, směwy.

Tu našich wótcow mamy,

kiž na nas hladaja ...

 

Tak dźě smy swójbička.

Smy cyle bjez hrěcha ...

 

Čom wodu nam spaduja –

z našeho kužoła?

 

 

 

Náš kousek země

 

Nejsme tak tělesně zdatní

jako Eskymáci.

Nejsme krásně opálení

jako Afričané.

Nemáme světový jazyk

jako Angličané.

Nejsme bohatí na ropu

jako Kuvajťané.

Nemáme velké hory

jako Rakušané ...

 

A přesto máme krásný kousek země

a v ní svoje kořeny.

Je tu náš domov,

záštita a úkryt,

roste nám tu chleba,

je tu dědečkův hrob.

 

Máme tu náš prastarý jazyk

a v něm naše písně,

kěrluše, žerty.

Máme tu naše předky,

kteří nás sledují ...

 

Jsme taková rodinka.

A zcela bez hříchu ...

 

Tak proč nám berou vodu –

z našeho pramene?

 

 

Młodźi zymu mrěja

 

Ja za našu młodu pjerjo drěju,

šěsć husow je mi přinjesła.

Te sym rjenje kormiła,

zarězała,

woskubała...

W jeje jara nowym domčku

ja ći praju, kaž palast –,

tam tla wona žane pjerjo

drěć a tak sej njemóže,

tam so wšitko nobel swěći.

A wokna, kajke šěroke!

Zo móžeškonjom přez nje jěć!

Te tla jenož zymu činja...

 

Žadyn dźiw, zo wšudźe ryja

kaž wólberne za našim wuhlom

zo naraz młodźi zymu mrěja...

 

 

 

Mladý trpí zimou

 

Deru peří pro naší mladou,

šest hus mi přinesla.

Krásně jsem je vykrmila,

zařezala,

oškubala...

V jejím fungl novým domku

- říkám ti, jako palác –,

no tam si nemůže

drát žádný peří a tak,

tam se všechno nóbl leskne.

A okna, jaký široký!

Že bys skrz ně koněm projel!

Ty přeci dělají jenom zimu...

 

Žádnej div, že všude hrabou

jako šílený naše uhlí –

- když najednou mladý trpí zimou...

 

 

 

 

 

Z výboru Serbska poezija 38 (LND, Budyšin 1996).