Hdźež njejsy

  

Rjedna duša stawaj,

źi ku swójem śjełu.

(Maja Rubynojc, Borkowy)

 

tež njejsym

poprawom njeje ničo

hdźež njejsy

při sym jenož

hdyž sy při mni

wobroću sorjadu dnjow

do pohiba

tón sej zběhnješ

wróćo daš

kładźemoj jón

kaž mjeno

z huby do huby

 

 

 

 

Tam kde nejsi

 

Krásná duše vstávej,

jdi ke svému tělu.

(Maja Rubynojc, Borkowy)

 

taky nejsem

vlastně není nic

tam kde nejsi

sebou jsem jenom

když jsi se mnou

z řady dnů se obrátím

do pohybu

zvedneš ho

dáš zpátky

klademe ho

jako jméno

z úst do úst

 

 

 

 

 

 

 

                                     Robinsonada

 

zaliw nadeńć kupu

a blido a łožo dźělić

Pjatokom w špihelu

 

njemóžno ćeknyć zmócnjena

wot blida a łoža a špihela

 

 

 

 

Róža Domašcyna

 

  Robinzonáda

 

záliv najít ostrov

a stůl a lože sdílet

s Pátkem v zrcadle

 

nemožno utéct ovládaná

stolem a ložem a zrcadlem

 

 

 

 

 

 

Všední zážitek

 

Seděla jsem v místnosti, plné polic s knihami, u stolu vzadu v koutě. Za mnou už bylo jen okno.

Přišel jsi jako pepř a sůl, v kabátě z tkaného plátna. Na hlavě jsi měl paruku, jakou nosil kdysi Goethe. Vypadal jsi s ní zatraceně dobře. Když jsi se přiblížil, schovala jsem do náruče papíry, které ležely přede mnou na stole a voněly mojí rodnou vsí. Na všechny jsem úhledným písmem napsala svoje texty. Zastavil jsi se u stolu a díval se na mě. Tvoje oči měly barvu do té doby nevídanou. Pod tvým pohledem jsem začala zpívat a tancovat, ačkoli to není v tomhle kraji zvykem. Byla na mě vidět vesnice, a moje prostá slova byla napsána v cizí řeči. Když jsem visela všemi prsty na řádcích, vzal jsi rukopis, prolistoval ho a vynesl přísný rozsudek. Odešel jsi. Průvan otevřel okno a sfoukl listy se stolu. Nato přišel uklízeč a zametl všechno čistě do koše. Lidé jsou hloupí, řekl, takovéhle plýtvání.

 

 

 

 

 

 

Z cyklu Spytowanje do paradiza, sbírky Pře wšě płoty (LND, Budyšín 1994), první ilustrace, jejímž autorem je fotograf Madman, byla použita s laskavým svolením časopisu TotEM (www.totem.cz). Úryvek „Krásná duše ...“ odkazuje na píseň „Povoźeńe, raj, hela“, z podání Maje Rubynojc ji zapsal a vydal ve svých „Pěsničkách hornich a delnich Łužiskich Serbow“ A. Smoler. Próza Všední zážitek nese v originále název Wšědne podeńdźeńje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Wołanja ze Sodoma

 

Kaž dołho mój sy, sym ja swoja.

Zemrěći njerejuja reju za mortwych.

Haleluja zaklinči z wotzynkom wotzynka.

Lětow row je stary kaž wužłobjeny kamjeń.

Móžemoj doprědka a dozady chodźić,

poslední puć dyrbjemoj hić.

Njeznaju ničo, stož je twjerdše hač čas,

jón njepřetoča ani wčerawši ani jutřiši dźeń.

 

Volání ze Sodomy

 

Dokud jsi ty můj, jsem já svojí.

Zemřelí netancují tanec pro mrtvé.

Haleluja zazní ozvěnou ozvěny.

Hrob roků je starý jak omletý kámen.

Dopředu a dozadu můžeme chodit,

poslední cestou musíme jít.

Neznám nic tvrdšího než čas,

ten neobrousí ani včerejší ani zítřejší den.

 

 

(ze sbírky Pře wšě płoty)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

W swobodźe

 

pisa Jingru z Chiny

nam je dowolene samo

dźěło měnjeć

 

potajkim takhle

sej swobodu předstajam

 

Ve svobodě

 

píše Jingru z Číny

nám je dovoleno už i

měnit práci

 

tedy takhle

si představuju svobodu

 

 

(ze sbírky Pře wšě płoty)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čłowjek mjeno hamor

 

na starym kěrchowě

  

pismo prjedownikow je denunciant

pismo prjedownikow je prowokater

čłowjek podnuri sej ruce w zymnym

njepraji to kruwam

njepraji to ptakam

njepraji to rybam

dźe po hamor

hamorom zamachnje

mjeno so puknje

so roztrěska skónčnje

špiheluje so w kóždym črjopje

hieroglyfy

kaž čitaja je šulske nowački

hrónčka

čłowjek wučita mjena

město Čornak nětko Zschornack

město had nětko kobra

město kočka nětko tiger

wón dźe na hamt

nětko da sej zapisać nowe mjeno

nětko tyknje sej je do kapsy

nětko dźe domoj

nětko stupi přez próh

nětko wołaja jeho z mjenom

 

nětko dźe k nim

 

 

 

  Člověk jméno kladivo

 

na starém hřbitově

 

písmo předků je udavač

písmo předků je provokatér

člověk si ponoří ruce v chladu

neřekne to kravám

neřekne to ptákům

neřekne to rybám

jde pro kladivo

kladivem se rozmáchne

jméno praskne         

nakonec se rozpadne               

v každém zlomku se leskne

hieroglyfy

jak je čtou prvňáčci

veršíky

člověk vyčte jména     

místo Čornak teď Zschornack

místo had teď kobra

místo kočka teď tygr

jde na úřad

teď si dá zapsat nové jméno

teď si ho strčí do kapsy

teď jde domů

teď překročí práh           

teď ho volají jménem

 

teď jde k nim

 

 

 

 

 

 

 

(báseň ze sbírky Pře wšě płoty (Domowina, Budyšín 1994) )