Hana Wićazowa

 

Zyma

 

naha zemja

leži wupřestrěta

ćišina

kryje ju

ze zymnym šlewjerjom

 

wróny rozrězaja

hdys a hdys

moju zastanku

ze škropawymi zwukami

 

nětko drěma čas

za ćoplymi kachlemi

pleće krasne šaty

lubosćinsky spěw

noweho wotućenja

 

Zyma

 

nahá země

prostřená

tichem

zahalená

chladným závojem

 

vrány proříznou

tu a tam

mé zastavení

drsnými zvuky

 

čas teď podřimuje

za teplými kamny

plete nádherné šaty

milostnou píseň

nového procitnutí

 

 

 

Z časopisu Rozhlad.