Jurij Łušćanski

se narodil 8. 10. 1951 ve Worklecích. Studoval hudbu na vysoké škole v Drážďanech. Od roku 1991 je referentem Domowiny pro styk s veřejností. Žije v Budyšíně. Píše lyriku a publicistické stati. Některé básně zveřejnil v antologiích a časopisech, připravuje se vydání celoživotní sbírky jeho básní.

 

 

 

Zyma

 

18. 7. 1974 w kofejowni Slaviji w Praze

 

Zawodźěta je barbnosć

a wobjata hładkosć

so zhubi

sćicha započinam zynčeć

dopomnjenski spěw -

při tym so jasnja

lodowe róže

a předyrja křiže

kotrež zamuća mysle

a baju sej wo dawnych kozach

nade mnu škraba

podarmo snano sroka 

skerje budźe to hawron

- njech leći...

stupy wostanu běłe

we wětře wisaja baje 

a ćmowosć lišći so bliže

k nócnemu slěbru.

 

Zima

 

18. 7. 1974 v kavárně Slavii v Praze

 

Barevnost je zakrytá

a objatá hladkost

zmizela

potichu si začínám broukat

píseň vzpomínek –

přitom se skvějí 

ledové růže

a prodírají kříže

které zaplétají myšlenky  

a bájím si o dávných kozách

nade mnou škrábe

zbytečně snad straka

spíše to bude havran

– ať letí ...

šlépěje zůstanou bílé

ve větru visí bajky

a temnost se lísá blíže

k nočnímu stříbru.

 

 

 

 

 

Takto zní říkanka,

o které básník básní.

 

Baje baje basničku,

štyri kozy na štryčku.

 

Prěnja skoči přez płót,

kajki bě to wrjeskot!

 

Druha skoči do błóta,

kajka bě to robota!

 

Třeći skoči do hata,

ta bě tajka nohata.

 

Štwórta skoči do młyna,

dźechu tam wot wobjeda.

 

Dachu jej šklu hrochu,

z widličku ju kłochu,

z łopatku šće připłacnychu.

Hdźe ta łopatka wosta?

Do wody jim padźe.

 

Hdźe ta woda wosta?

Do kerkow so zběža.

 

Hdźe te kerki wostachu?

Do walčkow so zrubachu.

 

Hdźe te walčki wostachu?

Na popjel so spalichu.

 

Hdźe tón popjel wosta?

Do mydła so splaca.

 

Hdźe to mydło wosta?

Na košle so zmaza.

 

Hdźe te košle wostachu?

Na dźěći so stykachu.

 

 

Hdźe te dźěći wostachu?

Na bajki rjenje poskaju.

 

 

 

Havran odkazuje

na lidový zvyk ptačí svatba.

 

Hlejće, nowa wěc so stała,

słyšće, chcyjo zrozumić:

sroka je sej muža wzała,

čas je był so woženić.

Hawron jej nawoženja,

toho je sej zhladała.

Tón ma wjele zamóženja,

tuž je za nim žadała.

 

...

 

 

 

 

Dosud nezveřejněnou báseň Jurije Łušćanského, která dřímala v archivu Jiřího Mudry, přeložil Radek Čermák, říkanku »o dávných kozách« a »ptačí svatbě« přiložila Zuzana Sklenářová.