Lubina Šěnec

 

 

 

 

 

 

 

 

 

W lěću sym přerady naha

susod so zraduje

wuwala wšě stawy

ruka zjědźe do hłubiny

zasłyšu lóštne spěwanje

sam w zahrodźe sedźi

mój susod

V létě jsem hrozně ráda nahá

soused se zaraduje

vyvalí všechny údy

ruka zajede do hlubiny

uslyším náruživý zpěv

sedí v zahradě sám

můj soused

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

što je dospołniše

hač wokomik poslednjeho čakanja

prašenje je dawno wusyte

a powjetša so z kóždym pohibom

rulet jehličkow

sadźu swój wječor

hypnotizuju časnik

wućahnu poslednje překwapjenki

wótrěju mały blečk na kamorje

zrunam pjaty króć přikryw

stupju k woknu

a tu so pokaza

dom napřećo jasny kaž po dešću

móhła muchu spóznać

słónco pada w mortwym kuće

w duchu zadźeržu wokomik

jenož wutroba myli měr

pa kum pa kum pa kum

 

co je nasycenější

než poslední okamžiky čekání

otázka je dávno zasetá

a roste každým pohybem

ruleta jehliček

sázím svůj večer

hypnotizuju hodiny

vytáhnu poslední překvapení

utřu malou skvrnku na skříni

popáté přerovnám přikrývku

přikročím k oknu

a vtom vystoupí

dům naproti zářivý jako po dešti

mohla bych rozeznat blechu

slunce padá do mrtvého kouta

v duchu zastavím okamžik

jenom srdce ruší klid

pa kum pa kum pa kum

 

 

 

 

 

 

 

 

(verše z Rozhladu č. 10/1997 - W lěću sym přerady naha... a 11/1999 - što je dospołniše...)