Marko Dyrlich

 

Słónco do cuzby

 

Chwatam přez dešć

mokrej noze ze zymnej tłóčitej

zuby piskaja znate zynki

zabytych lokomotiwow dźěćatstwa

kolije proša do cuzby

zběhnu kamjeń

zleći do šěrych mróčelow mjezwoča

roztorhnu płat njespokojnosće

 

Nětko:

widźu tebje

na druhim boku

słónco swěći

 

 

 

Slunce do ciziny

 

Pospíchám deštěm

mokré nohy studené tlačí

zuby hrají známé zvuky

zapomenutých lokomotiv dětství

koleje zvou do ciziny

zvednu kámen

vzlétne do sivých mraků obličeje

roztrhnu plátno nespokojenosti

 

Teď:

vidím tebe

na druhé straně

svítí slunce

 

 

 

 

 

 

Z časopisu Rozhlad.