Marja Krawcec

 

 

 

potom

hdyž sebje njerozumju

a wšědnosćow so wzdam

praji hižo mój zwónčk

při durjach

tu drje njeje nichtó

 

jakmile

si přestanu rozumět

a vzdám se banalit

říká už můj zvonek

u dveří

tady asi není nikdo

doma

 

 

 

 

 

 

Ze sbírky Serbska poezija 42 (Budyšin 1998).